První ledyNorsko a Krkonoše, aneb buď daleko nebo zatím příliš tenké27.10.2011Když se bruslař nemůže dočkat ledu ve své domácí krajině, musí vyrazit do světa (variace na nejde-li hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře). První zprávou o ledu byla fotka na blogu mé kamarádky Zuzky Jindrové, t. č. na Erasmu v Trondheimu (norsko.pise.cz) - je to sice trochu z ruky, ale je to první předzvěst, že zima na nás nezapomněla a blíží se. Ba co více, blíží se mílovými kroky, o čemž jsem se přesvědčil právě uplynulý víkend (22. - 23. 10.) v Krkonoších. V horských údolích přes noc mrzne a v prohlubních kamenů zatopených vodou se objevuje led, který vytváří krásné obrazy (Radek Mikuláš by zaplesal, nabízím pár poetických záběrů). Mnohem lepší byla situace na úpském rašeliništi, kde byla mnohá jezírka solidně zamrzlá (bohužel jsem nenašel poblíž žádný kámen, abych mohl otestovat tloušťku ledu; pohorky se mi v případě neúspěchu máčet nechtělo). Maly Staw na polské straně byl bez ledu (resp. v jednom místě byly asi 2 mm), ale kamarádky, které šly ten samý den na výlet ke Sněžným jámám, vyprávěly, že na tamějších jezírkách prý byly asi 2 cm ledu (nevím, tomu se mi nechce věřit). Nezbývá mi než popřát bruslařskému lidu příjemný podzim naplněný čekáním na mráz.
tůň v dole Bílého Labe
Zamrzlá jezírka v horách na JV od Trondheimu, foto Zuzka Jindrová.
Průzkumník se nezapře (autor článku zkoumá led), foto Martin Hejzlar.