Šest bruslařů málem uhořelo na ledě Orlické přehradyStředeční výprava se nakonec vrátila vpořádku5.1.2011Led na Otavě u Zvíkovského mostu nás překvapil. Dokonale hladký, pokrytý jen nepatrnou vrstvou sněhu, který nijak výrazně neztěžoval pohyb. Sílu bylo těžké odhadnout, led nešel prorazit. Podle ker na břehu to mohlo být 15cm i více. Vydáváme se proti proudu. Na pláži s výhledem na Svatou Annu si mohou zabruslit i ti, kdo mají hrůzu z proboření. Velké kdy souvisle leží na pláži v délce asi 500 metrů - naprosto bezpečné bruslení, jen vám nesmí vadit, že se nalézáte na šikmé ploše. U soutoku s Lomnicí narážíme na plochy zmrzlého sněhu, je jich ale málo, takže se jim vyhybáme a za chvíli překonáváme ledové boule, schody, rampy a další dosud nevídané ledové útvary na konci vzdutí Lomnice. Dále než na devátý kilometr Otavy jsme se nedostali (Vltava, Otava i Lomnice mají u břehů kilometrové cedule). Dalo by se dobře pokračovat na běžkách. Šesticentimetr zmrzlého sněhu se sice probruslit dá, ale máme ještě spoustu zajímavých míst s lepším ledem před sebou, a tak točíme.
Na Vltavě pozorujeme podle ker na břehu, že se led ztenčil. Na říčním kilometru 167 síla ledu poklesla tak, že tyčí zkoušíme další postup. Lépe to jde u pravého břehu. Ozvěna zpěvu ledu se odráží od vysokých skalních útvarů stejně vysokým tónem - čím vyšší tón, tím tenší led. Nahráváme zvuky tenkého ledu a obracíme se proti proudu, dnes se koupat nechceme a led o síle 4cm není na Orlické přehradě bezpečný.
U Vltavského mostu konečně vychází slunce, potíme se ale z jiného důvodu. V dlouhé a klikaté zátoce Jickovického potoka se dostáváme mezi hořící led. Přežíváme jen zázrakem a s novou zkušeností: Při bruslení se můžeme nejen utopit, rozbít si hlavu o led, odřít koleno, ale i uhořet. Z ledu šlehají žhavé plameny, končíme pouze depilováni a oholeni. Plameny se vyskytují v intervalu centimetrů až několika metrů, kličkujeme mezi nimi a unikáme. Fotografie snad budou později, nepraskla-li čočka. Autor sotva spasil život, fotografovat nestihl.
Na bruslení máme ještě náladu i čas, hlavně aby už led nehořel. Otáčíme u starého železničního mostu u Červené, ne kvůli špatnému ledu, ale z nebruslařských důvodů musíme být včas doma. Hned u mostu si dáváme ještě několik kol ledního sjezdu. Pokled hladiny a pozvolný břeh připravily ledovou sjezdovku s několikametrovým převýšením. Množství sněhu na ledě stále nevadí, bruslí se pohodlně. Mezi Zvíkovem a Podolskem/Temešvárem místy led trochu popraskává, ale před naší výpravou tam bylo už několik dalších, takže kdo se tam ještě vypraví, nechť sleduje stopy bruslí ve sněhu. Po odbruslení šedesáti kilometrů se loučíme se se Zvíkovem zalitým sluncem.
*Vysvětlení k jedné fotografii: Znalci železnic vědí, pro ostatní je třeba upřesnit, že Helena Vondráčková je v ajznboňáckém slangu označení lokálních souprav, které vypadají moderně, ale mají starý podvozek
Probruslená trasa - výchozí a konečný bod je u Zvíkovského mostu přes Otavu
Hořící led
Sněžná žába
Pohled pod sukně Heleny Vondráčkové*
ledový sjezd
ledový sjezd
Na šikné ploše
železniční most u Červené
souška obrazila
skála Adidas - světová firma se vrhla na výrobu mohutných romantických skalisek
Náročný přístup na led u Otavského mostu na Zvíkově
Dostat se na led Orlické přehrady je samo o sobě vítezstvím
Vltavský most u Zvíkova
Silný led
Článek vložil: Stodola