by Po neúspěšném průzkumu na Nechranické přehradě (u jižního břehu byl jen 1 cm ledu) a bruslení na nekvalitním ledu na Lenešickém rybníku u Loun jsme se přesunuli k Lovosicím na Žernosecké jezero. Nikdo tu dosud nebruslil, nebyly o něm na webu žádné zprávy. Při přejezdu jsme byli nervózní, další zklamání by pro nás už bylo hodně nepříjemné. Jezero nás přivítalo šedivým hladkým ledem. Ihned po vstupu na led jsme věděli, že si konečně pořádně zabruslíme. Začínali jsme v kempu Píšťany. Podél jižního břehu tu kotví mnoho lodí. Z přístaviště v Píšťanech se majitel jednoho ostrova snažil co nejdéle udržet splavnou cestu na ostrov. Mráz ho po několika dnech přemohl. Cesta je již zamrzlá, ale dosud velmi slabým ledem kolem třech centimetrů. Radši jsme ostrov objeli po silném ledu. Povrch je tu velmi kvalitní, pouze na několika místech je led hrbolatý díky zamrzlým stopám kačen. Jezero je na severní straně napájeno vodou z Labe. U přítoku se objevilo černé sklo. Po důkladném zkoumání jsme zjistili, že nový černý led má tloušťku kolem pěti centimetrů. Po chvíli jsme se na něj odvážili a zažili bruslení i v Čechách při současným podmínkách na černém zrcadle. Podle zvuku při jízdě jsme poznali, že jeho tloušťka směrem k přítoku klesá ke čtyřem centimetrům, dále už jsme se neodvážili. Bruslili jsme tedy spíše podél rozhraní s šedým ledem. Západním směrem u břehu byl luxusní absolutně hladký tmavošedý led. Jízda po něm byla naprosto tichá. Tady na jednom místě jste mohli bruslit na všech třech druzích ledu, o kterých mluvil Honza Stodola ve své video reportáži. Podobný led byl i kolem několika ostrovů.
Na jezeře jsme nabruslili asi 13 kilometrů a potom jsme se přesunuli přes Barabu na zatopené louky u Staré Boleslavi. Nejlepší vstup na led je z kraje lesa u silnice Stará Boleslav – Nový Vestec. Po loukách se dá dojet do blízkosti Labe a ústí Jizery do Labe. Ve večerních hodinách už byla teplota vysoko nad nulou a na ledu byla malá vrstvička vody. Zažili jsme tu nádherné bruslení na vodě na loukách! Místy je povrch ledu hladký, jinde hrbolatý od stop lidí a motorky, která se propadala v době, kdy na ledu byl mokrý sníh. Světlo pomalu mizelo, ale my jsme pořád bruslili a bruslili… Jezdili jsme až do tmy po rozsáhlých loukách. Najezdili jsme tu asi devět kilometrů! Foto: Petr Hnyk
