by V poslední dny roku většina dálkových bruslařů vyrazila na Lipno. My jsme bruslili ve středních Čechách, kde se také vytvořili perfektní podmínky na bruslení nedaleko od Prahy. Nemuseli jsme za černým zrcadlem jezdit dvě stě kilometrů. Bruslařská sezóna tu začala velmi nenápadně. Mrazy nebyly nijak vysoké, ale zato vytrvalé. Nefoukal vítr, který by čeřil hladinu , a v místech, kde se v noci vyjasnilo, mráz stačil na to, aby vodní plochy dostatečně zamrzly. Nestalo se tak všude. Na sever od Prahy byly časté mlhy a sílení ledu se tolik nedařilo. Vznikl tak paradox, že v tradičních mrazových kotlinách na Kokořínsku se vytvořil slabší led než na otevřených rybnících u Benešova.
Poprvé jsme se sklouzli na Velkém chotilském rybníku 29.prosince cestou na prohlídku Štoly Josef u Mokrska. Led tam nebyl ještě dostatečně silný pro jízdu kolem rybníka. U jižního břehu měl tloušťku 4,5 až 5 centimetrů. Na severní stranu jsme se ještě neodvážili. Další den jsme vyrazili na Jevanské rybníky. Okamžitě po vstupu na led jsme zjistili, že tady je led mnohem silnější. Na Jevanském rybníku již jezdila celá bruslařská veřejnost. Přesto se i tu v různých zákoutích dal nalézt ještě panenský led. Na dalších menších rybnících Švýcar a Ján jsme byli zcela sami a mohli plně vstřebávat ledovou romantiku. Dopoledne bylo sice zataženo, ale i tak mělo bruslení po černém skle svůj velký půvab. Slunce se objevilo až na největším zdejším rybníku – Vyžlovském. Po něm jsme již nebruslili sami – potkali jsme tu několik přátel a nordických bruslařů. Radek Mikuláš tu fotil své proslulé detaily. My jsme po letech chtěli probruslit celou jevanskou kaskádu, a proto jsme pokračovali dál na západ. Na rybníku Pařez jsme opět byli sami a mohli obdivovat zarostlý kanál na západní straně. Na Louňovickém rybníku však zase bylo rušno. Bruslila tu celá vesnice a hrál se tu hokej. Dokonalé střídání panenských a rušných rybníků pokračovalo. Na posledním rybníku Požár jsme opět byli sami, i když je v bezprostřední blízkosti řada domů.
S Radkem Mikulášem jsme se dohodli, že společně vyrazíme na Silvestra na rybníky u Konopiště. Od rána svítilo sluníčko. Začínali jsme na Jarkovickém rybníku. Nebyl úplně netknutý, pár stop od bruslařů tu bylo, ale velmi málo. Led byl černý velmi kvalitní. Poblíž hráze bylo několik vodních ok, vyvěrá tu podobně jako na Malvínách bahenní plyn metan. Bylo tu také obrovské zamrzlé plynové oko. Známí pyromani by si tu přišli na své. Rybník měl trochu nižší vodní stav. Na konci vodní plochy u přítoku bylo velmi mělko. Mohli jsme pod ledem pozorovat rybičky i různé stopy v bahně pod ledem, v ledu i na ledu. Velmi zřetelné byly bahnité stopy od nutrií. Radek tu byl ve svém živlu. Já jsem však potřeboval hodně bruslit. Chybělo mi jen asi třicet kilometrů do pěti set bruslařských kilometrů v roce 2024. Nádherný led k rychlé jízdě přímo vybízel. Konopišťský rybník je jen nedaleko, přešli jsme k němu pěšky. Na led jsem vlezl ještě nad pěší lávkou, docela to tu praskalo, ale jeden nordický bruslař se tu bez obav proháněl. Dokonce podjel i lávku. Na otevřeném rybníku byl již dostatečně tlustý led. Za zatáčkou se objevil nádherně nasvětlený zámek Konopiště. Bruslil jsem tu už někdy v minulosti, ale takhle krásně zářící Konopiště jsem ještě z ledu neviděl. V posledních letech se mi z ledu podařilo nafotit prosluněný Zvíkov, Orlík, Bítov, Cornštejn, klášter v Teplé, teď tedy i konečně Konopiště! Česká krajina je opravdu nádherná. Na konec jsme ještě chtěli zajet na Semovický rybník. Z auta jsme však viděli, že je z větší části vypuštěný. Pokračovali jsme tedy k Podhrázskému rybníku. A jak se říká nejlepší na konec. Led byl téměř panenský, na části vodní plochy absolutně hladký – dokonalé zrcadlo, sen všech bruslařů. Snad jen jeden nordik ho před námi objel. Chybělo mi ještě osm kilometrů do pětistovky. Podhrázský rybník je poměrně velký, má obvod téměř čtyři kilometry. Stačily mi tedy jen dva okruhy rychlé jízdy a byl jsem za chvíli hotov! Požitek z jízdy byl natolik velký, že jsem přidal ještě jedno kolo. Kdyby Mikulášovi nespěchali do Prahy na hlídání vnoučka, kroužil bych tam ještě dodnes.
