První větší mráz zesílil stávající ledy

Z neděle na pondělí (11.1.2021) poptvé pořádně mrzlo na více místech. Zrcadla na dříve nezamrzlých místech tento záchvěv mrazu nevytvořil, jen nepatrné škraloupy. Zato zesílil už stávající led. Otava byla cílem, zatím spíše předčasným.

Z obce Dědovice sestupujeme k Otavě u Rybárny. Řeka teče v původním korytu, které už neznáme. Druhým rokem je Orlická přehrada vypuštěná a ještě nejméně příští zimu bude. Tekoucí část je pokrytá škraloupem měřitelným leda tak mikrometrem, pravobřežní náleď vypadá dobře. Ale jen kousek. Projíždíme nějakých 400 metrů, dále se na bruslích nedostaneme. Další pokus kousek po proudu, pěšinka z „centra“ Dědovic. Tam už začíná vzdutí polovypuštěného jezera. Led po celé šíři kam dohlédneme. Jenže přes řeku nás tenký led kopírující tok řeky nepustí a kromě kilometru sem a tam se dál nedostáváme. Při větší ochotě zaplavat si bychom nejspíš pronikli na soutok Otavy a Lužnice. Povrch pocukrovaný prachovým sněhem nepatrné vrstvy, jinak hladký a příjemný.

Ještě před Otavou potkáváme u Vráže rybník Landa. Je členitý a zajímavý na pohled. Ač vypadá zasněženě, jde snad jen o jednu vrstvu vloček, jiank opět až překvapivě hladký a hlavně těžko prorazitelný led, tentokrát velmi těžkým a úderným bejkovcem. Takže bruslíme bezstarostně. Dokonce se nám ani po patnácti kilometrech nepodařilo najít fenomén jihočeských rybníků: nenedálé a zatím nevysvětlitelné koupání. Zato nacházíme zbytky liščí večeře, nenechaly nám ani kousek masa.

Když na Otavě nelze strávit celý den, jak bývalo zvykem před zimním vypouštěním, zkoušíme obrovský rybník Labuť. Pro některé dálkové bruslaře zde dochází k potěšitelnému jevu: matka přiváží své děti k rybníku a pouští je na led. A pak další a další. Pochopitelně se nejedná o zapálený dorost toužící polykat kilometry, ale o normální vesnické bruslení, jak to pamatuji z dob předhysterických. Někdo hraje hokej, jiní si jen tak pojíždějí, padají, vstávají a užívají si zatím státem nekontrolovaného pohybu. Labuť je taktéž vypuštěná, místní sdělují, že každý druhý rok probíhá v říjnu výlov a napoustění trvá do jara, prý ani za deštivých let se to nestihlo ještě v zimě. I tak měřiče ukazují pět kilometrů na jeden okruh. Výlet do obce Chobot zatím po přítoku možný není, pokud ale vydrží mrazivé počasí, v úterý už by se rozmanitost bruslení na Labuti významně rozšířila a délka bruslení prodloužila.

A když už jsme v kraji zajímavých vod a Březnice při cestě, proč si nezabruslit v zámeckém parku? Na Skalici to přes město ještě nejde, odhaduji ještě dva dny stávajícího počasí. V zámku jsou oba rybníčky zamrzlé, ten menší tak tak. Kam nedosahují koruny stromů, je led hladký, pod stromy hrbolatý vinou opadávajícího sněhu, kapající vody i spadaných bukvic.

A ještě během dne přichází hlášení, že Záplavy, tj. největší vodní plocha poblíž Kladna už unese i předního koupánímilovného dálkového bruslaře a i přes hraniční sílu ledu zůstává tento suchý. Pokud patříte do suchomilnějšího křídla dálkového bruslení, buďte opatrnější, ti vlhčí mohou vyrazit bezstarostně 🙂