Lipenské zrcadlo a pohyby ledu

Zamrzlých ploch se v sobotu a v neděli objevilo více, než jsme původně čekali. Lipno dostalo přednost kvůli velké ploše zcela hladkého, tvrdého ledu. Také je dobře přístupné a dá se tam snadno bivakovat, aby se spojila romantika bruslení za téměř úplňku s požitkem za slunečného dne.

Hlášení z místa se do soboty rozcházela. 8 cm, 3 cm, 4 cm, tu a tam koupel. Nic z toho vypadalo věrohodně, ale pokud se nepřesvědčím na místě, nelze s nimi polemizovat. V sobotu před půlnocí už bylo -8, to je slibné. Od Hůrky k Tajvanu za měsíce se světelnými odrazy od krystalů ledu bylo vidět dobře. Žádný zádrhel, jen cestou k pravému břehu se objevilo slabší místo i otevřená voda, vše viditelné. Směrem k Horní Plané v tu dobu bez jedné otevřené praskliny. Pokud se led nedá snadno prorazit, jeho tloušťku nezkoumám. Odhaduji nejméně 6 cm, ale může být i 8. Šesticentimetrový černý led nelze za mrazu snadno prorazit, resp. dá to hodně práce a proč plýtvat čas bouráním ledu, když se na něm dá bez obav bruslit?

V noci se ještě ochladilo, přespávání po širákem dalo zabrat. Ráno se vylouplo kouzelně. Meteostanice v Černé hlásila -12 a přízemní kolem -15, obloha vymetená, vítr znatelný leč mírný. Vycházející slunce házelo podobné odlesky jako měsíc, jen intenzivnější a barevnější. Kousek před Horní Planou končil černý led a začínal ne příliš pohodlný sněholed. Kdyby nebylo nic jiného, dalo by se bruslit i na něm. Přejíždíme k pravému břehu a vydáváme se po proudu. Zátoky není možné vyjíždět celé, ve všech se zachoval původní led, dnes nepohodlně sjízdný. Oproti bruslení 23. prosince stoupla hladina zhruba o metr, ale pořád je to téměř metr pod letním stavem. Je to škoda, pro bruslení jsou lepší vysoké stavy, mnoho míst je přístupnějších, je možné zajíždět do nejhezčích míst při břehu. U přívozu Horní Vltavice střídá zrcadlo prasoled – místy posněžený sněholed. Naštěstí s nasázenými oky černého ledu, takže výlet do Rakouska se zdá být snadný. Stačí jen podbruslit pod mostem. Tam narážíme na oddíl pohraniční policie převlečený za hejno labutí, střežící otevřenou vodu po mostem a v jeho okolí. Návrat na černý led a po větru do Černé. Tam jsou samozřejmě davy, i když zdaleka ne takové, jaké bych na téměř dokonalém ledu čekal. Strach z ledu se stává fenoménem posledních let. Mezi Tajvanem, Malým Tajvanem a levým břehem se mezitím otevřela příkopová prasklina, jde projet jen u Malého na straně k Tajvanu.

Při opékání buřtů na Tajvanu slyšíme hromobití. Bouřka to není, jen led pracuje. Během necelé půlhodiny se otevřela široká příkopová prasklina až k pravému břehu a hned na to i poslední snadná cesta po proudu mezi Tajvanem a pravým břehem byla zatarasena dalším příkopem. Pnutí ledu je nesmírné, dokazuje to mohutný zvuk zlomy kolem příkopů. Za odpoledního teplého slunce příkop nezamrzá, rozlámané kry ve větru plavou sem a tam. Na konci příkopu už se led nerozlámal na kry, vznikl bazén, nebo U-rampa vyplněná vodou. Tentokrát se k brodění nenechal nikdo zlákat. Směrem k levému břehu zůstává led kompaktní. Bude-li pořádně mrznout, příkopy zamrznou na pevný led. Při mrazech mírných či žádných, jsou prakticky nepřekonatelné.

Co dál? Uvidíme podle vývoje počasí, sněžení, teplot. Kromě Lipna pořád platí kvalitní bruslení na Sedlici, Trnávce, místy na Vysočině, v České Sibiři, Kokoříně, na Žluté řece. Přesto není výběr bruslení široký. Neustálé změny počasí v tuto chvíli prospěšné nejsou. Slibně se vyvíjí situace na Prielomu Hornádu, to je nádherné místo. Uvidíme, jestli se nakonec výprava koncem týdne uskuteční.