Bílé jezero pro anděly

Bruslení skončilo překvapivě už v první půlce února. Leden a první dny únara jsme si užili bohatě. V březnu se nedal najít led, podle Sentinelu 2 nebylo kolem půlky března zamrzlé téměř nic. Jarda Frouz mě kdysi popučil o jevu Pepisturm. Německy mluvící horalé tak nazývali prudké ochlazení někdy doprovázené sněžením kolem svátku sv Josefa. Dlouhá léta pozoruji, že Pepisturm spolehlivě přichází. V obvyklé bruslařské sezóně bývá Pepisturm k vzteku kvůli sněžení. Tentokrát vyšel dokonale. Sníh padal do vody, ochlazoval ji a některá výše položená jezera začala znovuzamrzat.

První bruslitelný led se objevil až v jarním období, ale pořád šlo o malé, možná symbolické úseky. Vyhlášení 100 jarních kilometrů na bruslích se zdálo šílené a nemožné. Ani počasí nepřálo tak, jak by mohlo. Oteplovalo se, sněžilo na led, přes den svítilo ostré slunce. A 4. dubna se jarní stovka naplnila.

Bílé jezero vypadalo jako jediná dostupná ledová plocha. Před výpravami ze neověřeným ledem mívám strach, že dorazíme na místo – a samá voda. Nebo nesjízdný led, případně jiný zádrhel. Teď k tomu ještě přispěla nečekaná nepřízeň počasí. Podle predpovědí měla teplota klesnout několik stupňů pod nulu. Blížíme se, teploměr stále ukazuje +5, v nadmořské výšce jezera se dostáváme na +2,5 C. Cestou procházíme fleky rozčvachtaného sněhu bez nejmenšího náznaku tuhnutí. Depresivní svítání.

Kulischekův trůn – na něm odpočíval, když financové propadli beznaději či do ledu

Bílý led nepatří mezi nejžádanější, místo pro nástup jsme našli sice rychle, ale po prvních metrech přišlo varování. Jarní jehličkový led, který neprošel nočním mrazem, se rozestupoval pod nohama. Plazením unikám a po kratším průzkumu tyčí se zdá, že zhruba kilometrový úsek bude jedinou možností k dokončení stovky. Zbývá 22 km bez dvou metrů. Led bílý jak peřiny – budou se brusle zarývat? Překvapivě ne. Jen tu a tam brusle ustřelí v měkkém fleku, nebo se zaryje při skluzu. Ještě že jsem vyrostl jako vzorně trénovaný fotbalista. Po „kontaktu“ ochotně padám tak, aby to moc nebolelo.

Před osmou ranní máme 25 km a zahajujeme ústup. V tu chvíli se vyjasní a nepatrně přituhne. Během chvíle se led znatelně zlepší. Nenecháme se tím svést. Legendární bruslící pašerák lihovin, Otto Kulischek, dal vždy na první instinkt a celníci ho nikdy nepolapili. Prý se v roce 1920 utopil, tvrdí celníci. Kulischek je zcela jiustě přelstil, a pokud neumřel stářím, pašuje dodnes.