by Ledu se v Česku nedostává, takže pokud nepřijde led k nám, musíme my k ledu. V pátek 13. jsme vyrazili nejprve do Německa na Weitsee (JZ od Ruhpoldingu). Smolný den to nebyl, ač očekávání byla větší. Weitse je velké a velmi členité jezero, bohužel nezamrzlo spojitě. Střední a velká východní část byly tak akorát. Příjemně jedouocí sněholed po celou dobu praskal, ale vydržel dlouhé bruslení. Mezi oběma zamrzlými částmi bylo nutné přejít po souši. Blíží se úplnět, a tak jsme bruslení protáhly do večera. Na sněholedu bylo krásně vidět, dezorientace rozhodně nehrozila. Vidět bylo vše na ledě i kolem. Bruslení při měsíci je vždy velmi zajímavé právě kvůli nezvyklému světlu. Za svitu Měsíce se bruslí bez čelovek a dalších zdrojů umělého světla! Světlo z čelovek oslňuje ostatní bruslaře a hlavně kazí dojem z mimořádného přírodního světla. Bruslař s čelovkou nevidí nic než omezený kužel čelovky, zatímco bez umělého světla vidíme úplně vše.
Holandský zvěd Karl nás dále nalákal do Svatého Mořice na jezero stejného jména přímo ve městě. Přes noc spadlo malinku sněhu, který pocukroval velmi hladký čewrný led. Trochu škoda, ale bruslení to nevadilo. Vadily ale dvě věci, se kterými se setkáváme i doma. Vyplašení moderní lidé neustále kamenují led. Dnes se mnozí neustále bojí, strach je nejvýraznějším projevem současnosti. A jako muslimové kamenují šejtana (satana), ustrašení Evropané kamenují led, místo aby si vychutnali jeho krásu na bruslích. Ve Švýcarsku v tomto mají obzvlášť silnou zálibu. Dalším zubem na ostří brusle jsou pořvávači, kteří stojí na břehu a neustále vřeští na bruslaře, že je to nebezpečné, ať jsou z ledu, vztekají se, poskakují. Je to nepříjmené poslouchat. Naštěstí otrapa ze Svatého Mořice zavolal policii, něco jim dlouho sděloval, ale policie bez dalšího odjela a otrapa přestal hulákat.
Rozumní policisté nejsou jediným kladným prvkem Švýcarska. U čtyř jezer, které jsme viděli a na dvou z nich intenzivně bruslili, jsou budky a stojany se záchrannými pomůckami i návodem, jak pomoci probořenému bruslaři. My jsme to nepotřebovali, ač led až tak silný nebyl. Na méně zamrzlé části jezera jsme najel na ještě o trochu slabší kousek. Penaltový skok to vyřešil, bez něho by byla první kachna spolehlivě ulovena. Ani k průšlapu nedošlo, penaltový skok vše vyřešil, jen louže na posledních dvou metrech jízdy na bruslích nám pak signalizovala, abychom se místu vyhnuli.
Jezero Champfér jižně od Sv. Mořice zamrzlo více, členitý obvod 4,5 km už spadá do dálkového bruslení. Led zcela hladký, také velmi lehce pocukrovaný. K bruslení jsme dobrým příkladem zlákali dva místní, kteří šli kolem s kanadami bruslit na zimní stadion. Domnívám se, že si zabruslili o mnoho lépe a určitě se jiím netočila hlava.
Průtokem pod mostem by se bývalo dalo snadno přebruslit na jezero Silvaplana, jenže na tom není ani trochu ledu. Prý kvůli větru, říkali místní. Pravděpodobně také kvůli hloubce. Jezero Sils (Engadin) také zcela bez ledu. Ale zamrzá, to jsme poznali podle značek u jezera.
Došlo tedy k druhému bruslení za svitu Měsíce na Heidersee v Jižním Tyrolsku. Sousední Reschensee zamrzlé není, zkusili jsme jen malinký kousek u hráze, ale více než 30 metrů jedním směrem jsme se nedostali. Heidersee zamrzá lépe proto, že je velmi mělké. Čirý led i průzračná voda umožnují sledovat dno, na kterém je vody po kolena či po pás, jen místy by menší postavy nestačily. Mělké vodní plochy zamrzají vždy snadněji než hluboké. Příkladem je Bajkal, který zamrzá až začátkem ledna. V tuto chvíli se dá bruslit omezeně v zátokách Bajkalu. Jakékoli mělké jezero by na tom místě bylo bezpečně zamrzlé už v říjnu. Takže mělké Heidersee nás potěšilo dokonale hladkým ledem, který se za tmy jevil zcela černým. Poté se přes horu vyhoupl Měsíc. Po okolí bylo vidět jako ve dne, ale zcela černý led bez jakéhokoli sněhového poprašku pohltil veškeré měsíční světlo a pod brusle vidět nebylo téměř vůbec. Voda v oku u jednoho z přítoků se vlnila, oko vidět bylo, ale vybrali jsme si ještě referenční bod na břehu, abychom do něho nezajeli. Při prvotním průzkumu jsme porušili čelovkový zákaz, abychom vůbec viděli, zda je všude led. Byl. Na SV straně velmi silný, zhruba týden starý, nejhladší možný. Na většině plochy mezi 3,5 cam – 4,5 cm. Praskal hodně.
Před rokem či dvěma jsme byli ve větším počtu bruslit za úplňku na Němčicích. Extra hladký černý led, svit měsíce, vítr. Podobné podmínky jako teď na Heidersee. Tenkrát na Němčicích, kdo zastavil, upadl. Každý a vždy. Poté, co se to stalo mnohokrát, se při značném soustředění dalo zůstat na bruslích. Zatím netuším, o co přesně jde, ale nejspíš schází vizuální kontrola ledu a stabilizační ústrojí si s tím neví rady. Na světlém sněholedu o den dříve se to nestalo, ani pád nehrozil. Na pevné zemi také ve tmě nepadáme. A nevím, jestli k tomu nějak přispívá vítr, možná se led na ploše větrem rozvlní, jde o velmi dlouhé vlny, které nevnímáme. Prosím o prověření, až bude zase úplněk a černý led za bezvětří. Pokud se bude také padat, je to stabilizační ústrojí, pokud ne, může za to nepostřehnutelně vlnící se led.
V neděli ráno jsme se na Heidersee vrátili, bohužel v noci opět malinko sněžilo. Nakonec jsme se čistého ledu dočkali. Vítr, slunce a sublimace sníh odstranily. Led oproti večeru trochu zesílil, ne moc, ale už praskal méně a dalo se dlouhodobě bruslit na celé ploše. Lední jachtaři vytáhli své plachetnice, ale jen k sestavení na ledu. NA plochu vyrazili až v pondělí, o tom jsme se přesvědčili na webkameře už z domova.
Cestou domů jsme prověřili několik jezer v okolí Zugspitze. Některá zasněžená, zvláště na jižním svahu, další zcela bez ledu. Průzkum to ale nebyl příliš důkladný, třeba by se i tam bruslitelný led našel.
Teď už aby zamrzlo i v Česku, mnohé místní plochy jsou velmi zajímavé i ve srovnání s alpskými.
