Zavádíme nový prvek povinné bruslařské výbavy

Ručníky nakonec nebyly potřeba. Celý ledový příkrov jezera Sedlice zůstal pevný. U obou přítoků jsme mohli dobruslit až na konec ledu. Neobešlo se to bez lehčího mytí nohou, tím ale dotyčný nepřekvapil, je to jeho obvyklý koníček. Zbytku výpravy tím odřízl cestu zpět na hlavní plochu, zůstala jen úzká šíje slabého ledu mezi tekoucí Hejlovkou a rozbitou náledí. Nakonec se stačilo rychleji rozjet, a šíje byla překonána.

Po poledni se slunce opíralo do ledu. Černé, vodou zalité úseky zůstaly tvrdé, bílé se místy zarývaly, ale jen nepatrně, bruslení to nevadilo. Po obědě dorazily dvě rodiny a děti si možná poprvé v životě užívaly bruslení na vodě.

Mapa projetých částí Sedlic: https://frame.mapy.cz/s/gajehofazo

Dolním stupněm kaskády na horním toku Želivky je Vřesník, malinká nádrž na Želiví. Bruslař nerad zbytečně chodí, rozhodli jsme se pro nástup na náleď na počátku vzdutí. Samotný nástup proběhl s pomocí ohebného kmene stromu snadno, ale po padesáti metrech byla nutná evakuace na břeh, při kterém došlo k navlhnutí dolní poloviny těla. Hlavní ledová deska nezklamala, zůstala spolehlivě silná až do sobotního odpoledne, led všude hladký.

Jeden z nás celou dobu bručel, že ještě neměl příležitost vyprostit se z ledu, že by ho zajímalo, jaké to je. Jde o otužilce, který si při skoro každém bruslení vysekává díru na koupání, tady ho zastoupila příroda. Rozjel se tedy do nezamrzlého přítoku a hladce se dostal zpět na led. Vyproštění s pomocí bodců shledal sice náročným ale spolehlivým.

Mapa projetých částí Vřesníku: https://mapy.cz/s/hokuhorodo