Zamrzlé rybníky západočeské vysočiny

Tento článek je inspirací do budoucna, za současných teplotních podmínek není možné po 6. prosinci na uvedených plochách bruslit.

Spojení dálnic na Plochém r.

Dlouho toužím bruslit na Blažejském rybníku jižně od Toužimi. Ač na západě stále ještě mrzne, předchozí dny s mírnými mrazy nedávají příliš velké naděje. Jako zálohu útěchy máme v plánu vysoko položený rybník Kladská.

sv. Blažej

První zastávku děláme u Údrče na Plochém rybníku. Co vidíme? Z části vypuštěný rybník s lehce posněženým ledem. Je třeba překonat kus bahnitého dna, zatím mrzne, tak se to daří. Na led opatrně nastupujeme. Někteří už máme první bruslaní za sebou, jenže to proběhlo na překvapivě silném ledu. Tento výhrůžně praská, zkoušecí tyčí led snadno prorážíme. Jde o rybník přirozeně mělký, navíc polovypuštěný. Tady si ani nezaplaveme, do bahenních koupelí se nikomu nechce. Po průzkumné půlhodince si na 4-6 cm led zvykáme, spolehlivě drží ve všech místech. Ač na západě nesněžilo, či sněžilo málo, přesto je plocha rybníka zasypána centimetrem sněhu. Díky prasklinám se už dříve vytvořily ledové dálnice, široké pruhy ledu mezi sněžnými poli. Bez obtíží se bruslí i sněhu.

Velký polom je hned vedle, též polovypuštěný. Charakter ledu je podobný Plochému. S jedinou výjimkou. Na západní straně se rovnoběžně se břehem ve vzdálenosti kolem pěti metrů táhne ledová „stříška“, zárodek bariéry. Rozpínající se led překvapivě nepostupuje ke břehu, ale vytváří právě tu stříšku. To se stává osudným dvěma ze dvanácti. Jeden uniká fotbalovým způsobem „kontakt tam byl“, druhý se pro jistotu koupe dvakrát. Jen po kolena, víc bahnité vody není.

„Stříška“ na Velkém polomu
Následky přehlédnutí „stříšky“ – bruslaři v záběru se snaží ulovit úlomek ledu pro vypátrání příčiny proboření

Nadějné by měly být i rybníky u Teplé. Z nám neznámého důvodu jsou také polovypuštěné, stejně jako mnoho dalších rybníků v západních Čechách. Starý rybník hned vedle kláštera potřebuje důkladný průzkum při nástupu. Nakonec se ukazuje, že led je silný dost, problém vzniká jen v místech, kde klesající hladina vypouštěného rybníka zanechala visutý led. Jakmile led neplave, snadno se prolomí. Vypadá to na 6-8 cm, to stačí pro led plovoucí. V oblasti přítoku páchne bahno a těší se, jak obalí bruslaře užívající si jízdy na boulích – ledový příkrov ležící na dně při vypouštění je tvarován dnem, vznikají U-rampy, boule a svahy podobně jako u velkých přehrad s obvyklým zimním poklesem hladiny. Jenže ne až tak silný led, který přímo nesedí na bahně, snadno praská. Pozná se to podle bílého zbarvení podobného vzduchovým či metanovým bublinám. Nic zásadního se neděje, blátomilové hledají, kde se aspoň trochu umyjí. Na Starém je místy velmi slabá sněhová pokrývka, lehce nadnulová teplota ji pomalu rozpouští, bruslení tedy neklade vůbec žádný odpor, hladký černý led si užíváme hmatem, přes onu vrstvu není vidět.

Nezamrzlý výron bahenního plynu u stavidla Velkého polomu
Starý rybník u Tepelského kláštera
Hroší stopy
Ošizený přítok. Zamrzlé koryto bylo jediným místem členitého terénu bez bahenních pastí
Šup do bahna

Betlémský rybník je samozřejmě také polovypuštěný, ledu třetina oproti normálnímu stavu. Opět 6-8 cm. Většina plochy už je také téměř bez sněhu a pokrytá hladkým ledem. Kvůli pošmournému počasí a nízkému stavu je těžké najít něco hezkého, pokračujeme dál.

Velká vodní plocha nedaleko, jejíž jméno se nesmí vyslovit podobně jako u dalších jezer stejného účelu, vypuštěná není. Ale ani zamrzlá. V zátoce trochu ledu je, samozřejmě bruslíme. Dálkové bruslení se tewntokrát nekoná, jen pár koleček jako na veřejném bruslení na stadionu.

Cestou přes Mrázov míjíme rybníček sotva stometrového obvodu, na kterém kotví opravdová plachetnice se stožárem. Bruslit s plachetnicí si nemůžeme nechat ujít. Při svižnějším bruslení sotva zatočíme a za chvíli se led vlní jako rozbouřené moře, plachetnice se tetelí blahem. Takto rozhoupaný a rozvlněný led za lehce nadnulové teploty slibuje zábavu pro pozorovatele, i někteří bruslaři utíkají na břeh a s optikou v rukách čekají na pikantní záběry. Nedočkali se, ač se tomu zpětně divím.

A nakonec Blažejský rybník. Nástup je nejobtížnější. Od ruiny kostela sv. Blažeje nastoupit nejde, je to náslunná strana s tenkým ledem. Stinný břeh je prudký a led u kraje na nástup nevhodný. Přeci jen se nastoupit daří. Kromě rozpadlého klasicistního kostela jsou na samotě, uprostřed mokřin zarostlích rákosem. Pohled dále do krajiny působí, jako bychom bruslili v kráteru. I led je zde nejhladší, nepatrná vrstva sněhu opět ničemu nebrání. Zajíždíme do všech možných zátočin, led všude drží. Blažej není jako jediný vypuštěný a dalo by se na něm strávit daleko více času, zvláště s vědomím toho, že vystoupit na suchou zem bude velmi náročné. Část výpravy nachází únik skrze rákosí, část to řeší rychlým průjezdem s dopadem na strmý břeh. Led nevydržel, ale setrvačnost dostala tělo na pevnou zem. Teď ještě nesklouznout zpět do ledových ker.

Vzhledem k oteplení od 6. prosince je nereálné si na uvedených plochách v tyto dny zabruslit – nebude možné nastoupit a ne příliš silný led v nadnulových teplotách ztrácí pevnost i pružnost. V budoucnu rozhodně stojí za vyzkoušení.

Napsat komentář