by Honza Stodola má oblíbené rčení – Nejlepší bruslení posledního tisíciletí – kde jinde než na Orlíku. Proto si neodvažují napsat, za jak dlouhou dobu bylo nedělní bruslení na Nechrancké přehradě nejlepší. Pro mě se určitě dostalo do mého top 5. Velké díky patří Jardovi Frouzovi, který Nechranice objevil. Dva roky jsme o něm nevěděli, ale nyní se vrátil famózně. Ještě jednou díky Jardo! Na facebooku už se objevilo hodně fotek, přesto si dovolím přidat i naše. Hladina přehrady za poslední dobu o něco poklesla a díky tomu hlavně na jižním břehu se objevily na vrbičkách a dalším křoví tisíce krápníků, které neuvěřitelně jiskřily v zapadajícím slunci. Na většině plochy nádrže bylo fantastické zrcadlo, které mělo velmi stabilní tloušťku. Dalo se jet napříč přehradou, a protože jsou Nechranice až 3 km široké, uprostřed nádrže jsme byli až 1,5 km od nejbližšího břehu. Vzpomněl jsem si na zážitky z Balatonu, kde jsme byli od suché země až 7 km. Také tam jsme zažili nádherný západ slunce. Velmi dobře byla zamrzlá i Ohře přitékající do nádrže. Měla dokonce silnější led než samotná Nechranická přehrada. Stodolovci dojeli až pod Želinský oblouk, my jsme se spokojili s úsekem nad výpust vody z Tušimické elektrárny. Jedinými problematickými místy byly praskliny hlavně u jižního břehu, některé z nich jsme radši překonali po zemi. U severního břehu byla jen jedna trhlina, do které jsem se chytil právě já. Naštěstí to skončilo jen jednou mírně namočenou nohou. Dále už není třeba psát, kochejte se obrázky!
