by Díky Ondrovi H a jeho zprávě na facebooku jsme se dozvěděli, že na větší části Brněnské přehrady je sklo. Podle meteorologických předpovědí se mělo v pondělí v Čechách postupně zatahovat, zatímco na Moravě mělo být ještě celý den slunce. Proto jsme s Petrem neváhali a vyrazili na Moravu. Vystoupili jsme na parkovišti u dětského hřiště Rokle asi 2,5 km jihozápadně od hradu Veveří. Po ledě podél jižního břehu se už proháněly desítky bruslařů. Jejich stopy však končily před nejužším skalnatým místem Brněnské přehrady. Tady jsme potkali mého dávného známého z cestování Petra Jahodu. Testoval tu led a zjevně měl zálusk na projetí kaňonu Prýglu. Ale ani on se zatím neodvážil jet dál. Led tu byl velmi kvalitní a silný kolem 7 cm. Péťa si pořídil na břehu testovací tyč, já jsem mu pomáhal v testování svými běžkařskými hůlkami. Opatrně jsme pokračovali dál. Projeli jsme bez problémů podél prvního pásma skal. Občas se od skal ozvala rána praskajícího ledu. Hladina mírně poklesla a led přimrzlý ke skalám se po našem projetí odlomil. Petr Jahoda nám zmizel z dohledu, prozatím odmítl pokračovat v jízdě. Projížděli jsme naprosto panenským terénem, velmi opatrně jsme objeli další pásmo skal. Před námi byly poslední kolmé skály padající do ledu. Za nimi jsme již viděli stopy bruslaře, který přijel z druhé strany od Veveří. Ještě chybělo asi 15 metrů, led začal mírně popraskávat, jeho tloušťka asi klesla k 5 cm. Ale potom jsme již dosáhli probruslený led, kaňon Prýglu byl zdolán! Po stopách našeho předchůdce jsme potom již pokojně dobruslili až k mostu pod hradem Veveří. Voda tu je v zákrutu velmi mělká, pod našima nohama se proháněla hejna ryb. U severního břehu jsme viděli oka volné vody, na kterých plavaly kačeny. Kaňon Prýglu je nutné projet u zastíněného jižního břehu. Led pod hradem byl uprostřed již hrbolatý, při nižším vodním stavu přehrady tu již teče řeka. Přesto jsme bez problémů přebruslili na severní břeh a podél skály s křížem projeli pod mostem. Dál se dalo pokračovat po náledi po levém břehu. Asi tři metry široký hladký led tu byl velmi kvalitní. Nyní jsme již byli na Svratce. Dojeli jsme až ke skalám, ke kterým dosahovaly hrbolaté kry. Pro další postup by se zřejmě muselo přejet na druhý břeh, nám se ale stýskalo po hladkém skle přehrady, a proto jsme se začali vracet. V místě s mělkou vodou jsme potkali Petra Jahodu, i on se nakonec odvážil projet kaňon v našich stopách. Byl nadšený a pozval nás na občerstvení. Koupil dům přímo u přehrady a po ledě se proháněl se svým malým synem. Průjezd kaňonu Prýglu jsme oslavili frťanem a pivem. Dokonce jsme dostali i slaninu vyuzenou v komíně jeho domu. Po oslavě jsme pokračovali po nádherném skle široké části přehrady. Zrcadlo končí několik set metrů před přehradou, tady po nekvalitním šedém ledu bruslila půlka Brna. Led tu byl již velmi silný a vyhovoval tloušťkou i úřadům. Přesto čím dál více lidí se odvažovalo na kouzelné zrcadlo, které doslova přitahovalo svou magickou silou. Ještě jednou jsme si projeli kaňon, tentokráte už skrz něj vedla doslova dálnice stop místních bruslařů. A tak Pražáci pro Brňáky otevřeli kaňon Prýglu.
