Seriál fotografií Otto Kulischeka objevených v archivu Trojmezí nás dnes zavádí do kraje pískovcových skal. 4. března 1913 za mlžného rána Kulischek na bruslích obdivoval oblast připomínající ráj. Na rubu čteme Turmerer a k ledu poznamenal “sehr dickes”. Až do objevení početné sady na první pohled monotematických záběrů jsem se domníval, že Kulischek s fotoaparátem bruslil pro pouhé potěšení, odpočíval tak po náročných honičkách s finanční stráží. Snad i trochu odpočíval, ale hlavně hledal nové cesty pro svoji živnost.
Lesní bruslení v oblasti Turmerer ho uchvátilo. Mezi stromy vyrůstajícími z ledu nebyl příliš vidět. A pokud by ho financové přesto zahlédli, na kluzkém ledu neměli proti bruslaři šanci. Oddíly lední policie se teprve zakládaly a nakonec se neuchytily, neboť uchazeči nejen že se na ledě báli, ale když už se nechali uprosit na led jeden loket silný, tak se nedokázali oprostit od začátečnického šmajdání, za které sklízeli posměch nejen od stíhaných, ale i od občanstva, jež se se na jejich účet královsky bavilo.
K další sérii fotografií si Kulischek poznamenal Kein Angst. Vzhledem ke své profesi se ničeho nebál a rozhodně ne propadnutí, neboť led by unesl i volské šestispřeží, jak poznamenal na rub jednoho ze snímků. Proto se označení bude pravděpodobně vztahovat k onomu místu. Právě lokalitě Kein Angst věštil skvělou budoucnost: tvanlivý led i dostupnost otevřené knajpy s dobrým pivem, i když ne jeho oblíbeným budějickým.