by 
Led na Pastvinách je boží. Před třiceti pěti lety jsem pásl koně na obrovských pastvinách. Užívali si volnost a dostatek horských plání. Dnes jsem se mohl vžít do jejich pocitů na údolních Pastvinách, jezeru pod Orlickými horami.
Po týdnu černých ledů nastává bruslařsky neoblíbené počasí. V noci nemrzne, přes den vedro, občas něco padá. Nadějně vypadá východní část Čech, jak jsme se přesvědčili na Lese království. V pondělí se chystáme také bruslit, tentokrát brzy ráno. Tak časně proto, že led je po ránu ještě tvrdý a nože se neboří, a také proto, že když svítí slunce, led velmi rychle ztrácí pevnost. Pevnost ztrácí i při nadnulových teplotách bez ohledu na sluneční svit. V noci teplota přeci jen trochu klesne.
Neklesla až tolik, ale nulovou hranici lízala z rybí strany. Na Pastvinách se utvořil zatím nejsilnější led, na kterém jsem měl možnost bruslit. Na celé ploše se nenašlo ani jedno míasto, kde by led praskal či byl podezřelý. Všude 15 cm a více. Jen uprostřed hráze, u výtoku by se snad našlo pět čtverečných metrů vody, ale to místo bylo tak jasné, že by do něho nevjel ani nejzarputilejší čtenář mobilních textů. A potom malá díra od zcela pitomých otužilců – neoznačená. Trefit ji ovšem nešlom neboť se nalézala v oblasti sněholedu, kde nikoho nebaví bruslit. Zato dirkaři-pytláci svoje nepatrné otvory označili. Pro ty výjimečně tupé ostudy otužilců: díry v ledu označují i v Rusku! V Rusku! Důsledně!
Na nejméně čtyř pětinách plochy se bruslí na perfektním černém ledu, z části ve verzi lest, v části mat. Matného černého ledu jsme se trochu bál, že nepojede. Opak byl pravdou. Skluz působil měkce a hebce, ale jelo to skoro lépe než na černém lesku. Vůbec se nebořil, i když z neděle na něm občas zůstaly vrypy od kanad. Možná bylo tepleji, nebo kanady tak šíleně řežou. V koncích zátok zůstal starý led, při naší návštěvě se tu a tam bořil. Daly se najít cestičky, ale na pohodlné bruslení to nebylo. Občas se brusle nečekaně zařízla. Podobné to bylo za silničním mostem směrem proti proudu. Po náledích či u nich byl led tvrdší, ale opět ne zcela předvídatelný. Tu a tam jsme zaškobrtli. Před koncem vzdutí u pravého břehu už zase tvrdý černý led, tentokrát kouzelně probublinkovaný.
Stav hladiny je trochu nižší, takže hranice maximálního vzdutí nedosahujeme a Divoká Orlice zamrzlá není, aspoň ne v dohledu. V oblesti sněhledu v horní části se vyskytují mohutné zdroje bahenního plynu. Ne tak vydfatné jako na Lese království, ale jedna z bublin hoří asi pět minut. Kachnu jsme si upéct nemohli, tady by ji neulovil ani zkušený přeborník TV. Lišky či vlci nám nechali jen srnčí kostu, která by stačila přinejlepším na slabý vývar.
Perspektiva Pastvin je dobrá. Led zůstane dostatečně silný, nástup bude možný odkudkoli. Jen by se hodil aspoň mírný noční mráz, aby se dalo bruslit úplně všude. Sněholed je hladký a pěkný, jen potřebuje zmrazit, aby se vůbec nebořil. Silné sluneční světlo by mohlo led zničit, ale snad tolik pražit nebude.
