by Pivovar je jedním z nejdůležitějších bodů na české mapě. Ze zimních stadionů mám nejraději ten ve Velkých Popovicích, který se nachází v areálu pivovaru. Traduje se, že led dělají ne z vody ale z piva, nebo že rolba jezdí na pivo jako Vyčítalův džíp. Kromě stadionu je tam i rybník. Takže začíná výzva, kdy je třeba bruslit co nejblíže pivovaru. V pondělí se to podařilo v Holešovickém přístavu, tam by se mohli trefovat čůrkem piva z pivovarského okna přímo do úst bruslařů o deset metrů níže. Ve středu nastala další konjunkce ledu a pivovaru, tentokrát klášterního u sv. Markéty v Břevnově.
Od rána leje jako z konve, teplota už půl dne pořádně nevlezla pod nulu, dosud se každou chvíli někdo koupal. Lézt na led v Praze se zdá být šílestvím. První úsudek není vždy přesný ani dobrý. na Markétském rybníku (obvod cca 250 metrů) je led tak silný, že se poprvé s sezóně vůbec nebojím, že se někde probořím. Prorazit to nejde, nikde žádná prasklina, nic, podle čeho by šlo zjistit, jak je led silný. V tu chvíli se měřením nemá cenu zabývat, zbytečná ztráta času, když je led tak silný, že nejde nijak prorazit.
Povrch už je horší, na přibližně dvou třetinách se brusle trochu zarývají, na zbytku se bruslí velmi dobře, ale to je málo. Vzhledem k dostupnosti i kruhovému tvaru je to vhodné pro krátké bruslení, když člověk nemá čas nikam cestovat za rozsáhlým ledem. Výhledy na břevnovský klášter, vegetací zarostlí ostrůvek a hlavně dvacet kroků k pivovaru jsou hlavními přednostmi Marskétského rabníka.
Džbán: Na Džbánu se bruslí na vodě, led je zatím silný a na většině plochy hladký. Vody či téměř rozpuštěného sněhu je několik centimetrů, boty se promočí hned. Bruslí se překvapivě dobře, povrch ledu hladký a tvrdý.
