Na podzim se probořili čtyři bruslaři, jeden z nich dvakrát. Ne ve všech případech byl na vině tento typ ledu, ale u většiny ano. Na tenký led brzy napadal sníh a vytvořil izolaci, která zabránila odběru tepla z ledu. Led proto přestal růst. Led se neustále mění, praská, a tak na povrch vzlíná voda. Pokud dostatečně mrzne a sníh na ledě se dostatečně nasytí vodou, vznikne z toho pevný led. V opačném případě se vytvoří kombinace tenkého ledu pokrytého křehkou a nepevnou strukturou směsi sněhu s menším množstvím vody. Někdy se to dále zaplavuje, a to jsou fleky zmíněné v nadpisu.
Nejnápadnější jsou ty, které vypadají jako fleky od moči. Ve skutečnosti je to bílý sníh z meněí části smísený s vodou, která je „špinavá“, prostě rybniční či říční.
Kromě „pomočeného“ prostěradla se vyskytují tmavší fleky, které jsou nápadné svojí vlhkostí. Na těch už mnoho sněhu není, zato led je slabý. Několik fotografií zachycuje vzhled těchto typů ledu.
Výhodou „Kravíkových fleků“ je, že jsou relativně malé, takže se z nich dá uniknout vyšší rychlostí bruslení či únikovým trikem zvaným penalta. Pokud se uniknout nepodaří, v jejich okolí je dostatečně silný led, na který se vytáhneme jako tuleň vylézající na kru. Ne vždy se to ale každému podaří, a tak mají noviny o čem psát 🙂