Sto podzimních kilometrů se podařilo dosáhnout několika bruslařům. Někteří se přehoupli i přes 200 a zároveň si u toho zaplavali. Zmíním několik zajímavých bruslení podzimu, kromě těch, o kterých už je tu samostatný článek:
Blatný rybník v Jizerkách, úplný začátek sezóny 20. listopadu 2022, prvobruslení na fungl novém rybníku na Letné v Praze už jsou známé. Povedlo se bruslení na Barabě, bez sněhu i se sněhem, ale stejně jako v Račicích na veslařském kanálu tam nebyl příliš silný led. Velmi rychle ale tyto plochy zapadaly, led nepřibýval. Zato přibývalo koupání, právě kvůli sněhu. Pod sněhem led dostatečně neroste. Když z ledu kvůli prasklině vyvzlíná voda, může sníh rozpustit nebo se do něj nasáknout. Když je sníh dostatečně nasáklý, tj. téměř rozpuštěný, po zmrznutí je pevný. Pokud ale není dost zavodněný, stává se z něho křehká hmota. O tom ale bude zvláštní článek.
Jiřičák, neboli Pohořský rybník v Novohradských horách je dlouhodobě spolehlivě zamrzající voda. Tentokrát nám ale zapadl sice ještě sjízdnou ale nijak příjemnou vrstvou sněhu, pod kterým už byl led pro bruslení dostatečný. Zrcadla, snad kromě Baraby, Račic a úplně prvního bruslení na tenkém ledu, nám tento podzim nedopřál.
Podrobněji probereme ústí řek v Praze a blízkém okolí hlavně pomocí fotek. Soutok Berounky s Vltavou v Lahovicích zamrzl a dalo se dobruslit až kousek za dálniční most. Oblouky mostu Strakonické se projet také daly, ve chvíli publikace stále dají. Vyzkoušen byl levý i pravý, prostřední ne.
Soutok Sázavy s Vltavou v Davli: Sentinel je k ničemu, když je pořád zataženo. Zpráv o ledu je málo, takže často nezbývá nic jiného, než se spolehnout na instinkt. Příjezd do Měchenic vypadal zoufale. Ne soutoku žádný led, jen pár ker na vodě. O kousek dále už led nalézáme. A zjišťujeme, že kry ve vodě nejsou jen nějakéí destičky, ale 9cm bloky. O kus dál manévruje loď – později jsme se dozvěděli, že úmyslně rozbíjejí led, bojí se povodní.
Bruslení na vzdutí je parádní. Je třeba zůstat na komfortně široké náledi, dále do středu jsou buď „Kravíkovy fleky“ nebo zasněžený led. Ten je téměř všude teď slabý, na Sázavě to platí také. „Kravíkovy fleky“ byly v úterý ráno vyzkoušeny a jsou lepší než pastičky na myši nebo propadliště v divadle. Také jsem se jednou zapomněl a vjel na jeden z nich, naštěstí se jen důkladně zhoupnul, ani dříve popisovaný trik „penalta“ jsem nemusel použít.
Jako na každé řece je pořád na něco koukat. Buď přímo na ledě, nebo v bezprostředním okolí. Třeba nás téměř celou délku bruslitelného úseku sledovala trojice divočáků, běželi s námi, ale výše po stráni a na protějším břehu. Na konci vzdutí se podařilo přejet na druhý břeh, a také podle levého dostat se ještě o kus výše, přibližně do míst ostrova v Pikovicích. Určitě by se dalo dostat i dále, v dáli byla znatelná náleď, ale to až s novými kotníky v příštích sezónách.
Do fotogalerie připojuji mapku projetých tras. Na naší trase nebyly dnes žádné zrady a pasti – ten můj výše zmíněný zasněný přejezd naštěstí odplul. Je možné, že ještě kousek ker odlámou, ale i tak by to mělo být stále zajímavé a docela rozsáhlé.